Historie kávy
"Káva" je odvozena od slova qahwah, jednoho ze slov původně používaných pro víno. Kávová zrna byla pouze žvýkána, než se zjistilo, že mohou být semleta a vařena ve vodě. Nikdo neví, kdy a kde se káva pila poprvé, ačkoli se zdá, že plantáže kávy existovaly v Jemenu již v 6. století. Za onoho času patřil Jemen, s přístavním městem Mokka, k nejrušnějším místům světa. První zmínky o kávě se dochovaly v rozmanitých bájích a pohádkách. O objevitelích zázračných bobulí existuje řada mohamedánských legend, které přežily staletí a tradují se dodnes.
O Mohamedovi
Jednou Mohamed vyčerpáním tvrdě usnul a nebyl schopen splnit své povinnosti. Archanděl Gabriel si toho všiml a snesl se z nebes probudit Mohameda a pomoci mu. Přinesl mu zvláštní, božský nápoj. Probudil ho a nabídl mu doušek kávy. Mohamed náhle ožil, vrátila se mu životní síla a v tu chvíli byl tak mocný, že dokázal "ze sedla sesadit na čtyřicet mužů a udělat čtyřicet žen šťastnými."
O šejku Omarovi
Jiná legenda, tentokrát z 13. století, hovoří o šejku Omarovi z Jemenu, knězi a lékaři, který byl vyhnán z rodné Mokky pro neshody s panovníkem. Na cestě jihem arabského poloostrova si náhodně uvařil odvar z bobulí keřů, nacházejících se v okolí jeho noclehu. Byl velmi překvapen chutí, vůní a zdravotním účinkem nápoje. Při svých dalších poutích ho velmi často podával nemocným a v krátké době se o jeho léčivých schopnostech dozvěděl i sám vladař. Ten se rozhodl udělit mu milost a vyzval ho k návratu do své země. Zde mu byl časem vystavěn chrám a popíjení kávy se začalo šířit do světa...
Muslimští mystikové, sufí, objevili, že káva zahání spánek a povzbuzuje duševní činnost. Jejich každodenním popíjením se káva rozšířila do městských center. Zde se šířila místními nomádskými kočovníky a obchodníky, jak cizinci, tak místními, až se nakonec objevila ve všech částech islámského světa. Méně pobožní pokládali kávu za příjemné povzbuzení k rozhovorům a tak začaly vznikat první kavárny. Staly se oblíbeným místem shromažďovaní a nabízely zábavu, hudbu, tanec a příjemnou atmosféru. Káva však podněcovala k politickým sporům a brzy se duchovní, a hlavně světští, vládcové obrátili proti kávě a postavili kavárny mimo zákon, protože je považovali za místa korupce. Po několika zákazech se ale kavárny opět otevřely a káva se stala ještě úspěšnější. Kávu pily i ženy, které v té době na veřejnost téměř nevycházely a popíjely ji doma se svými přítelkyněmi.
V 15. století již byla káva velmi rozšířena a začala své tažení světem. Nebylo to vůbec jednoduché, jelikož Arabové své tajemství žárlivě střežili, stejně jako Číňané svůj čaj. V roce 1615 popisuje italský cestovatel Pietro della Valle horký, věčný nápoj, osvěžující v létě a zahřívající v zimě, který Turci pomalu popíjejí se svými společníky. Zaznamenal, že se nazývá Cahve a je vyráběn z plodu či semen stromu, rostoucího v Arábii. V té době kávu do Evropy přivážejí Holanďané a s velkým nadšením ji představují západnímu světu. Dokud nevznikly první kavárny, prodávala se káva jen s malým úspěchem v lékárnách. Pak se již káva začíná šířit Evropou velmi rychle. Káva si našla jak příznivce, tak i své odpůrce. V Londýně byla uveřejněna petice žen proti kávě, která uváděla, že muži jsou po ní neplodní jako pouště, odkud toto zrno pochází. Muži zas, na druhou stranu, napsali obhajobu, která vyzdvihovala jejich schopnosti a výkony po vypití tohoto nápoje.
Ludvík XIV. byl také vášnivým konzumentem kávy. Holanďané mu přímo z Mokky přivezli jednu rostlinku Coffea arabica. Vezli ji na palubě lodi na Jávu a pak napříč oceány do Holandska, odkud byla v roce 1714 převezena s velkou slávou a pompou na pařížský královský dvůr. Tato malá rostlinka se stala nejplodnějším keříkem kávy v historii a vzešlo z ní mnoho kávových keřů, které nyní rostou ve Střední a Jižní Americe. Káva se rozšiřovala po celém světě rychlostí blesku, jak se francouzští, němečtí, italští a holandští obchodníci snažili předehnat konkurenci v tom, kdo vytvoří nejvíce kávových plantáží ve svých koloniích. Brzy se káva stala dostupnou v každém obchůdku po celém světě, oblíbili si ji nejprve evropští obchodníci, inteligence a nakonec i mnoho dalších lidí.